Hranice lidského těla

Když je tělo a mysl v souladu, nic není nemožné.

"Věř si a dokážeš všechno" Také jste v dětství slýchávali takovou větu?

Já rozhodně ne. Vyrůstala jsem totiž v rodině, kde museli rodiče tvrdě dřít na tom, abychom měli střechu nad hlavou, dostatek jídla a dvakrát do týdne teplou vodu.

Nic není zadarmo a pokud něco chceš, tak najdi způsob jak to získat.

S takovou větou jsem vstupovala do života já.

Postupem času a díky získaným zkušenostem jsem si vytvořila vlastní životní frázi, která je takovým mixem mezi nekonečnými možnostmi, nezdolnou myslí a tvrdou pílí.

"Pokud věříš, že dokážeš létat, nezastavuj se, dokud nenajdeš způsob jak si nechat narůst křídla."

... Nebo jak vydělat dostatek peněz a koupit si leteckou společnost.

Tím chci říci, že pokud něco v životě opravdu chceme, nic by nás nemělo zastavit. A to, že nám nevyjde první pokus nebo ten druhý, neznamená, že není třeba ještě sto dalších, které jsme zatím nevyzkoušeli.

To, co nás dokáže vždy odvrátit od našich cílů je nedůvěra v sebe sama.

Jak je možné, že lidé spíše uvěří výhře ve sportce, než tomu, že mohou být zdraví a mít vysněnou postavu, nebo třeba zvládnou postavit dům, či odletět na Bali?

Víra je jako olej v našem autě. Musíme ho pravidelně doplňovat, jinak zadřeme motor.

Celý náš život je limitován našimi vlastními myšlenkami. Vše co dokážeme, či nedokážeme, si nastavujeme sami. Ať už si to připustíte, či nikoliv. Zdraví začíná v hlavě.

Ti z vás s otevřenou myslí moc dobře ví, o čem mluvím.

Věděli jste o tom, že existuje studie, která prokazuje, že člověk dokáže přimět své svaly k růstu pouhou myšlenkou, aniž by se dotkl činky?

Tato studie pochází z Clevelandu a její účastníci dokázali během dvanácti týdnů zvýšit svou fyzickou sílu až o 13,5 procent, pouze mentálním cvičením, bez jakéhokoli fyzického zatížení.

A například další studie v oblasti neurovědy ukázala, že díky praktikování meditace, nebo jen kontrolou svých myšlenek, může člověk zvýšit hustotu šedé hmoty v různých oblastech mozku.

Taková aktivita má pak za následek třeba zlepšení emoční odolnosti, zlepšení paměti, snížení dopadu stresu na organismus, zlepšení pozornosti, lepší pochopení souvislostí, lepší a rychlejší řešení problémů nebo také rychlejší rozhodování.

Jen dvě z mnoha studií, které dokazují, že neustále nalézáme nové možnosti lidského těla a z daleka nejsme u konce.

Stejně tak i já ve své práci neustále nacházím nové způsoby, jakými lze dosáhnout zdraví a harmonie.

Myslím, že ten nejdůležitější mezník pro vstup do světa celostní medicíny a nekonečných možností uzdravení těla bez zásahu doktorů, nastal v mých osmnácti letech.

Díky dlouhodobému fyzickému přetěžování jsem si způsobila výhřez ploténky v bederní páteři.

Při této diagnóze je podle většiny doktorů, jako léčebný postup, navržena operace. S tím, že riziko ochrnutí páteře může být v některých případech i více než 50 procent.

Pokud neuděláte nic, riziko ochrnutí je časem stoprocentní.

S tímto verdiktem jsem se však nechtěla smířit, dokud si nebudu jistá, že je to jediná varianta k uzdravení.

Jsem typ člověka, který nemá rád slova jako "nesmíš", "nemůžeš", "to nezvládneš" nebo "to nepůjde".

Takže jsem začala studovat.

Zjistila jsem jak funguje páteř, svaly, orgány, mozek, nervy a že je vlastně všechno se vším propojeno a vzájemně se ovlivňuje. Dokonce i psychika, ta je často strůjcem nebo alespoň komplotem většiny onemocnění.

Díky celostní medicíně jsem zjistila, že je důležité u každého onemocnění nebo zranění hledat vždy příčinu a tu začít léčit. Zatímco bolest pak odejde spolu s ní.

V tomto bodě je právě zásadní rozdíl mezi východní medicínou a tou naší západní, která se v první (a vlastně i poslední) řadě snaží vyléčit právě bolest samotnou. A jelikož bolest je vždy jen příznak problému, řešení je většinou krátkodobé.

Je to podobně, jako když si v autě pustíte hodně nahlas rádio, aby přehlušilo hučení opotřebovaných ložisek.

Od konce jsem se tedy prodrala až k příčině zranění. Začala jsem cvičit, upravila jídelníček, doplnila vitamíny a minerály, přestala přetěžovat tělo a výsledky se dostavily.

Nebylo to hned, ale postupně týden po týdnu jsem se cítila líp a líp, až mi najednou došlo, že rozsah pohybu je opět stoprocentní.

Stabilizace páteře a hlubokých svalů trvá měsíce, ale úleva od bolesti při správném cvičení přichází už v prvních týdnech.

Do práce jsem se vrátila hned po pár dnech, ale já byla mladá a do všeho se vrhala po hlavě bez ohledu na bolest. Dnes svým klientům s podobnou anamnézou rozhodně doporučuji v prvních pár týdnech spíše klidový režim.

Když to celé srovnáme s operací, kde hrozí riziko ochrnutí a rekonvalescence i půl roku až rok, nemůžu jinak, než milovat neomezené hranice východní medicíny.

Celý náš život je o důvěře. Ta propůjčuje tělu neomezené schopnosti. Někdy stačí síla myšlenky, jindy je potřeba přiložit i trochu píle a ctižádosti, abychom dosáhly svých cílů. Vždy je to ale posun vpřed.